Jsou prázdniny a tak mě napadlo se zamyslet nad volným časem. V podstatě ho můžu rozdělit do třech období. První období jsou prázdniny, když jsem doma. Druhé období jsou prázdniny, když jsem na táboře a třetí období je školní rok. Rozeberu je postupně, protože každé má své výhody a možná i nevýhody.
Když jsou prázdniny a jsem doma, tak jsem zcela stoprocentnímm pánem svého času. Můžu si dělat, co chci a nikdo mě do ničeho nenutí a nic mi nezakazuje. Ráno vstanu, když jsem vyspalý a chce se mi, takže den začíná radostně. Na každý den se těším, protože vím, že bude zajímavý. Víc času si na mě udělají i rodiče. Letos to vyšlo tak, že počasí bylo ze začátku dost ošklivé a tak jsme plánovanou dovolenou změnili. Nejeli jsem na chatu ani nikam jinam, ale zůstali jsme doma a hezkou dovolenou jsme si udělali doma. Když je hezké počasí, tak si uděláme celodenní výlet nebo jdeme na koupaliště. Když prší, tak se doma zabavíme rozhodně lépe, než na chatě nebo pod stanem.
Letošní počasí je takové, že moc turistice nepřeje. Většinou buď prší a je zima a tak jsem doma nebo v klubovně našeho klubu Ochránci a nebo je vedro a tak jsem na koupališti. Přes den tedy trávím čas buď s kamarády nebo s rodiči. Večer potom patří Internetu a počítači. Na něm píšu články a chystám si odpovědi na emaily. Spát chodím, když jsem ospalý. Nikdo mě do postele nehoní, takže někdy je to třeba kolem půlnoci, někdy ale třeba ve dvě hodiny. Prostě, když se mi chce. To je výhoda prázdnin.
Že by mi hrozila nuda, tak to určitě nehrozí. Spíš naopak, mám co dělat, abych stihnul všechno, co stihnout chci. Těžko se hledá čas si na Internetu v chatu jen tak popovídat. Dělám to, co je potřeba, ale co mě hodně baví - tedy časopisy a články do nich, příspěvky do diskusních fór, na Majácích zprávičky do lodí. Pak se ještě musím občas podívat i na Alíka, kde mám taky pár kamarádů, ale i do Xchatu. Stejně tak reálných zájmů mám tolik, že si musím vybírat, co budu právě dělat.
Druhé období je, když jsem na táboře. Tady je určitý režim, kterému se musím podřídit - budíček, program a večerka. Je ale jasné, když má být zajímavý program, tak musí být i jednotný budíček, který nemůže být moc pozdě. A když je jednotný budíček, musí být i jednotná večerka, protože spát se prostě musí. Program táborů, na kterých jsem letos byl, byl velmi zajímavý. Líbilo se mi tam hlavně to, že jsem se na něm mohl aktivně podílet.
Mám-li srovnat toto období s obdobím, kdy jsem o prázdninách doma, tak je to určitě zpestření. Podřídit se na určitou dobu nějakému řádu, myslím neuškodí, zejména pokud člověk ví, že to más smysl a že by to jinak nešlo. Je to prostě intenzívnější program, který je obdobný tomu, co děláme v našem klubu Ochránci. Je to zajímavá změna prostředí. Mě se na tom líbí i to, že naši patroni (vedoucí na táboře) jsou i tolerantní a tak, protože vědí i mých zálibách na Internetu, které do jisté míry přerůstají i v povinnosti, tak mi umožní, se na Internet čas od času dostat i v průběhu tábora. Tím pádem se mi nenahromadí příliš pošta v mojí emailové schránce, protože pak by to nebyla radost ji vyřizovat, když by jí bylo hrozně moc. Můžu tak odesílat i své články do různých emagazínů a kontrolovat, jak mi vycházejí, jestli na mě někde nezapomněli. Teď, když jsem se stal šéfredaktorem Speed Expressu, tak si sice vše připravím do redakčního systému a ono se to potom postupně publikuje samo, ale přesto potřebuju mít kontakt s Internetem, abych mohl reagovat na aktuálně poslané články.
Mám-li obecně shrnout prázdniny, pak obě tyto období mi vyhovují a obě jsou něčím zajímavé. Škoda jen, že prázdniny jsou tak krátké.
V období školního roku jsou školní povinnosti. Je to důležitá a vpodstatě jediná povinnost. Mám tu výhodu, že mi stačí dávat ve škole pozor a pak se už prakticky nemusím doma učit, jenom si doma píšu úkoly a učím se slovíčka a básničky. Tím pádem mám dost času na své zájmy. Svůj čas si organizuju sám i ve školním roce. Ani v tomto období mi rodiče nic nezakazují a neporoučí. Takže většinou, když přijdu ze školy domů, stáhnu poštu a to nejdůležitější rovnou vyřídím. Pak si většinou napíšu úkoly (někdy ale až večer) a jdu ven za kamarády. Většinou máme klubovou akci a nebo jsem s kamarádkou Pavlou a nebo jdu za jinými kamarády, kteří nejsou z mého klubu. Po večeři se pak většinou už věnuju počítači a Internetu. Pokud mám ještě dělat něco do školy, tak tím většinou začínám, protože na Internetu bývám do 23 hodin. Pak, pokud se jde druhý den do školy, jdu spát. Je-li druhý den volno, můžu být na Internetu až do půlnoci. Když to ale přetáhnu, tak se taky nic nestane. V sobotu a v neděli svůj volný čas přizpůsobuju počasí. Někdy máme víkendové akce s klubem nebo střediskem.
Co se týká povinností, tak doma samozřejmě pomáhám, přesto, že mi to rodiče jako povinnosti neurčili. Proto, že se však o mě rodiče starají, živí mě, kupují mi věci, které potřebuju a dávají mi kapesné, tak mám sám potřebu doma taky pomáhat. Když vysávám u sebe, není problém vysát i společné prostory. Stejně tak vynáším koše, když jdu se svým košem a někdy i vařím. Pak se starám o svého psa Fíka, kterého ráno krmím a samořejmě se sním jdu také přes den pomazlit, aby mu nebylo na naší zahradě smutno. I když je celý den se svým taťkou Bojarem, přesto mě vždycky vidí rád.
Co říct na závěr. Volného času mám relativně dost, i když bych ho dokázal využít víc, protože zájmů mám opravdu hodně. Je mě ale jasné, že čím budu starší, tím ho budu mít méně, protože mi budou přibývat povinnosti. Proto radši moc rychle stárnout nechci. Protože rodiče mi nechávají dost velkou volnost, tak vlastně nemám stárnutím co získat, ale jenom ztratit. Vím, že někteří moji kamarádi se těší, až budou dospělí, protože jim jejich rodiče pořád něco zakazují a přikazují. Chtějí být sami svými pány. To můj případ není, protože mě rodiče vedou k smostanosti a do mého volného času mi nemluví. Občas mi sice poradí, ale rozhodně mi nic nezakazují a neporoučí. Pokud nechtějí, abych něco dělal, tak mě vysvětlí proč a já to pak nedělám, i když to zakázané nemám. Naopak některé věci, které bych zakázané měl, si myslím, že by mě naopak lákaly. Svém kamarády ale taky chápu, protože mě by zákazy a poroučení hodně vadily. Občas mám kvůli tomu konflikty i s některými učiteli. Uznávám, že ve škole se musí poslouchat, ale učitel by měl na požádání svůj příkaz vysvětlit a zdůvodnit a měl by být schopný občas i diskutovat a případně uznat, když nemá pravdu. Někteří učitelé to dokáží, ale někteří ne.
Jinak líbí se mi všechny tři zmíněná období. I do školy chodím rád, protože je mi jasné, že se tam dozvím spoustu věcí, které budu potřebovat. Některé věci sice potřebovat nebudu, ale nějaké všeobecné znalosti jsou taky potřeba. Něco se občas musím naučit dopředu, protože to potřebuju a nemůžu čekat, až se to budeme učit ve škole. Moc toho ale není, v matematice to byly procenta a v češtině mi nezbývá, než si pomáhat pravidly česého pravopisu, protože nerad dělám pravopisné chyby. V tom mi hodně pomáhá i čtení knih.
Tento archivní článek byl napsán v roce 2000 a protože se již nikde jind enezachoval, převzali jsme jej s Magazínu eKamarád, kde také vyšel.
