Myslím, že jsem Jendu znal dobře. Vážil jsem si ho pro objektivitu jeho názorů, odvahu a vytrvalostt, s jakou plnill svůj životní cíl: vychovávat mládež k poctivosti za všech společensských okolností. Proto nechápu, proč v předchozím životopisu je zamlčováno nikoliv krátké Jendovo působení při zrodu Pionýra, při organizování TZV Druhé směny bývalých pionýrů, jeho potíže v armádě kvůli své otevřenosti a kritičnosti. A co jeho dlouholeté působení v mládežnickém tisku a organizování vlastně foglarovských buněk dětí? Až když socialismus nenaplnil jeho sny a představy, následovala epocha v druhé části životopisu zmiňována. Jenda by nikdy nesouhlasil, aby kus jeho života byl zamlčován. Žil přeci v této zemi a sdílel s ní její dějiny.

    Pavel Voborník, kdys předseda skupinové rady ve vršovické základní škole.   (vopav@centrum.cz)